Ramsau – Rakousko
Ubytování bylo zadáno cestovní kanceláři, kterou v Liberci zajišťoval Martin Heller. S nadšením jsme uvítali možnost prožít necelý týden ve známém centru hlavně běžeckého lyžování – Ramsau, které se již bylo plné maskotů na připravované mistrovství světa v klasickém lyžování.
Podmínkou cenově přijatelné ceny však bylo obsazení celé kapacity penzionu, takže zájezdu se zúčastnilo 25 osob. Celá akce byla perfektně připravena. S cyklisty přijeli i české kuchařky, které se svědomitě staraly o přísun kalorií sportovcům.
| Účastníci akce: | |
| 1. Karel Havlík 2. Ladislav Koubek 3. Jaroslav Bláha 4. Pavel Petrák 5. Vladimír Cetl 6. Ivan Černý 7. Jaroslav Hanuš 8. Jan Klejna |
9. Pepa Masnica 10. Vladimír Vlach 11. Jiří Bobek 12. Jindra Juriga 13. Pepa Průša 14. Jan Klos 15. Jan Holý |
Cestovalo se opět autobusem, za bezpečnost při přesunu se postaral za volantem busu Pepa Masnica.
Po příjezdu do místa a po bleskovém ubytování jsme ihned sedli na kola vyrazili nedalekou silničkou strmým stoupáním ke spodní stanici lanovky, vedoucí k ledovci na Dachsteinu. Protože se jedná o poměrně prudké stoupání, my jsme měli za sebou noc, strávenou v autobuse, dalo se pochopit, že tři jezdci ukončili jízdu pádem, protože nestačili na vrcholu uvolnit nohu z pedálu (trochu divadla pro turisty bylo pěkným zpestřením dne).
Na vrcholku začalo pršet, tak jsme museli rychle zpět. To jsme ještě netušili, že déšt nás bude pronásledovat celou dobu pobytu.
Druhý den však za krásného počasí vyrážíme směr Filzmoos. Obdivujeme mohutnou jižní stranu Dachsteinu a posléze zajímavé uskupení Bischofsmutze.Objeli jsme horu Rossbrand a přes Radstadt jsme dorazili do Schladmingu. Odtud pak strmým výjezdem až do výšky 1.828 m, k horní stanici lanovky pod vrcholem Planai. Jaké však bylo naše překvapení, když v polovině kopce končil asfalt a dále pokračoval pouze perk ! My to však nevzdali a asi jsme byli první cyklisté, kteří na vrchol dorazili na silničních kolech ! Sjezd byl trošku vzrušující, nikdo neměl defekt a my jsme dorazili zpět do Schladmingu. Po prohlídce centra města nás však čekalo nečekaně tvrdé stoupání zpět do Ramsau. Hodně tvrdé !
Po návratu začalo opět pršet a pršet nepřestalo ani celý následující den. Ještě štěstí, že televize neustále vysílala nějaké utkání z právě probíhajícího mistrovství Evropy ve fotbale, tak jsme si chvíli krátili různými sázkami na výsledky utkání, v čemž vynikal hlavně Ivan Černý.
Následující den, kdy se zdálo, že se počasí umoudřilo jsme se vydali na „královskou etapu“. Měli jsme naplánovánu cestu do Grobningu, na jih přes 1.788 m vysoký Solker Pass do Murau, Tamswegu, 1.379 m vysoký Obertauern Pass, Radstadt, zpět Ramsau, tedy asi 160 km s třemi těžkými kopci. Šlapalo se skvěle, první sedlo jsme v pohodě překonali, v Murau však začalo hustě pršet a my jsme byli rádi, že na sedle Obertauern nás potkal Martin Heller, který nám jel naproti autem a s chutí jsme závěr etapy odjeli v teplíčku auta.
Někteří kluci, kteří s námi nejeli a šli na pěší tůru dopadli podobně a domů dorazili také durch.
Ještě štěstí, že jsme si večer nakonec zlepšili náladu u sledování zápasu ČR – Rusko.
Protože následující ráno všude kolem leží sníh, předpověď počasí je špatná, balíme a rychle směr Liberec.
