HAKAKOLA 1998
Klagenfurt – Rakousko

Vyrazili jsme auty jako obvykle navečer, směr Jihlava, Znojmo, Vídeň,Graz. Tam již při svítání začalo hustě pršet a tak jsme dojeli až do místa ubytování – vesničky   , vzdálené asi 10 km západně od Klagenfurtu. Majitel penzionu vlastnil slepičí farmu asi s 15 tisíci slepicemi. Pod nos nám nešel tedy všudypřítomný zápach, ale po dvou dnech jsme si zvykli.
Dopoledne stále prší, tak si krátíme chvíli popíjením piv, které musí být při každé akci.
Po obědě  déšť zázračně končí a my vyrážíme. Po úzkých, ale kvalitních silničkách projíždíme kolem Klopeiner See a kolem všudypřítomné Drávy přijíždíme do Klagenfurtu. Na náměstí se právě chystá projekce fotbalového přenosu z MS, a protože hrají Rakušané, je všude hodně veselo. Ve stanu na náměstí je počítač, z kterého pošleme mailový pozdrav domů a frčíme ke slepicím. Pro první den 80 km docela stačilo.
Večer nás navštívil místní vážený občan – bývalý profík cyklista - a doporučil nám krásnou etapku na příští den. Doporučení jsme akceptovali a ráno vyrazili směr Sittersdorf a odtud stále do kopce na Seeberg Pass, kde přejedeme  hranici do Slovinska. Stoupání sice bylo nekonečné, ale kvalitní silnice a pěkné rozhledy vše zmírní. Po přejezdu hranice se však evidentně kvalita silnice zhoršuje a je patrné, že jsme v chudší zemi, než je Rakousko.
V městě Krajn jedeme kousek po hlavní silnici a pak odbočujeme zpět do Rakouska, jen v cestě malinký problém – Loiblpass. Tohle sedýlko má pouze 1.367 m, což je oproti sedlům, které jsme již kdy přejeli, brnkačka, ale z Krajnu se jednalo o 1.000 m převýšení ! Stoupání bylo nečekaně tvrdé, stále široká silnice bez ostrých zatáček, auta jezdila dost rychle, jenom my jsme se doslova vlekli a motali se po silnici. O tvrdosti kopce by mohl vyprávět Pepa Masnica, který posledních 200 m šel pěšky, bez ohledu na opotřebení nových kufrů (a přitom si odskakoval mimo silnici vyprazdňovat žaludek horní cestou !).
Na sedle je však bezcelní zona, laciné pivo, tak jsme se příjemně osvěžili.
Sjezd dolů pak byl lahůdka, až do města Ferlach. To jsme si mysleli, že nejhorší máme za sebou ! Čekalo nás však 40 km s tvrdými stoupáními, zkrátka lahůdka. Nakonec tato vyjížďka byla 160 km. Nejdéle však asi bude vzpomínat Láďa Vlach, který do kurníku dorazil až za tmy, kdy jsme ho již všichni hledali.
Další den projíždíme krásnými silničkami jižně od Worthersee, objíždíme celé jezero a opět se kocháme v ulicích Klagenfurtu. Je to skutečně krásné město, pořádek, hory, jezero, zkrátka ideální spojení.
Je pěkné počasí, chceme si zajet i trochu rychleji, vyrážíme přes Sittersdorf do Bleiburgu a objíždíme celou Volkermarkter Stausee. Docela to frčí a 90 km je najeto za tři hodiny. Za odměnu si dáme koupel v příjemné a čisté vodě v Klopeiner See.
Poslední den nás láká vyjížďka ke klášteru Magdalensberg, kde jsou i odkryté základy obydlí z románské doby. Příjemná cesta byla okořeněna závěrečným strmým stoupáním na vrchol, ale podívaná z vrcholu byla jako vždy parádní.